Opavská redakce Radia ZEITUNG ve spolupráci s psychology zkoumala neobvyklou oblibu hororového žánru mezi místními obyvateli. Výsledky rozsáhlé ankety potvrdily překvapivý fenomén: zatímco jinde ve světě lidé vyhledávají strašidelné a násilné filmy kvůli adrenalinu a pocitu strachu, pro občany Opavska představují filmy o masových vrazích a démonických silách především vítaný psychický odpočinek a oázu klidu.
„Když přijdu večer z práce, pustím si film o maniakovi s motorovou pilou a konečně vypnu,“ vysvětlil sedmačtyřicetiletý řidič trolejbusu 203 z Kateřinek. „Člověk vidí, jak tam někoho honí po lese, a říká si, že vlastně není tak zle. Nikde žádní lidi s taškami na kolečkách. Navíc ten vrah po vás většinou nic nechce. Prostě vás zabije jen jednou a jde dál.“
Podle odborníků je zásadní především předvídatelnost filmového děje. Zatímco běžný život na okrese přináší řadu vleklých a obtížně řešitelných situací, v hororu má většina problémů jasný řád a zpravidla také definitivní konec.
Respondenti v dotaznících opakovaně oceňovali skutečnost, že filmové postavy nemusejí řešit zálohy na energie, počet otevřených přepážek na poště ani ranní dopravní obslužnost. Velmi pozitivně hodnotili také prostředí opuštěných domů v lesích, kde sice hrozí bezprostřední násilná smrt, ale nikdo tam neprovádí pravidelné odečty vody.
„Sledování hororů je pro mě hlavně takový wellness,“ svěřila se pětatřicetiletá prodavačka z místního supermarketu a svobodná matka dvou dětí Andrea.
Vyhodnocení dotazníků potvrdilo, že největší míru psychické úlevy přinášejí obyvatelům Opavska scény extrémního násilí. Celých 62 % respondentů dokonce uvedlo, že při jejich sledování pravidelně usíná.
Výsledky studie už vzbudily zájem místních kulturních institucí. Například opavské multikino zvažuje zařazení zlevněných dopoledních hororových projekcí mezi relaxační programy pro seniory a zaměstnance ve směnném provozu.
Odborníci nicméně upozorňují, že uklidňující a terapeutický účinek hororových filmů má své limity. „Největší problém nastává ve chvíli, kdy film skončí,“ připustil vedoucí výzkumného týmu. „Dřív nebo později totiž člověk nakonec musí jít ven.“
„Když přijdu večer z práce, pustím si film o maniakovi s motorovou pilou a konečně vypnu,“ vysvětlil sedmačtyřicetiletý řidič trolejbusu 203 z Kateřinek. „Člověk vidí, jak tam někoho honí po lese, a říká si, že vlastně není tak zle. Nikde žádní lidi s taškami na kolečkách. Navíc ten vrah po vás většinou nic nechce. Prostě vás zabije jen jednou a jde dál.“
Podle odborníků je zásadní především předvídatelnost filmového děje. Zatímco běžný život na okrese přináší řadu vleklých a obtížně řešitelných situací, v hororu má většina problémů jasný řád a zpravidla také definitivní konec.
Respondenti v dotaznících opakovaně oceňovali skutečnost, že filmové postavy nemusejí řešit zálohy na energie, počet otevřených přepážek na poště ani ranní dopravní obslužnost. Velmi pozitivně hodnotili také prostředí opuštěných domů v lesích, kde sice hrozí bezprostřední násilná smrt, ale nikdo tam neprovádí pravidelné odečty vody.
„Sledování hororů je pro mě hlavně takový wellness,“ svěřila se pětatřicetiletá prodavačka z místního supermarketu a svobodná matka dvou dětí Andrea.
Vyhodnocení dotazníků potvrdilo, že největší míru psychické úlevy přinášejí obyvatelům Opavska scény extrémního násilí. Celých 62 % respondentů dokonce uvedlo, že při jejich sledování pravidelně usíná.
Výsledky studie už vzbudily zájem místních kulturních institucí. Například opavské multikino zvažuje zařazení zlevněných dopoledních hororových projekcí mezi relaxační programy pro seniory a zaměstnance ve směnném provozu.
Odborníci nicméně upozorňují, že uklidňující a terapeutický účinek hororových filmů má své limity. „Největší problém nastává ve chvíli, kdy film skončí,“ připustil vedoucí výzkumného týmu. „Dřív nebo později totiž člověk nakonec musí jít ven.“